AFOhled: víme a vidíme: 04/01/2010

středa 21. dubna 2010

pocta

Pro fanoušky přinášíme milý speciál věnovaný věhlasné (nejen) AFO legendě Jitce B. jedné z nejvěrnějších návštěvnic Academia filmu Olomouc.

(bez komentáře)

pondělí 19. dubna 2010

AFO DIARY

Milý deníčku,

mám koco vinu:

V noci ze 16. na 17. dubna jsem zkonzumovala:

1x víno bílé (na nervy)

1x slivovicu (abych byla zdravá)

1x čaj (abych tu slivku pozřela)

1x vzteklý pes (kvůli tomu útulku)

1x gin s tonicem (protože byl v akci)

1x režná (na chuť)

1x křídla (na energii)

1x becherovka (na trávení)

1x fernet (na Bilíka)

3 láhve šampaňského (abychom zapadli)

1x absinth (sebevražda)

3x pivo (na žízeň)

nějaká voda (aby se neřeklo)

Je mi z toho úzko, potřebovala jsem to někomu říct,

Navždy (Tvá) Anonymní alkoholička (21 let)

Přinášíme další praktický tip, který využijete nejenom na AFO. Tentokráte jsme vyzkoušeli pláštěnky, na vlastní kůži! A výsledek? Top manažerskému týmu vzkazujeme: Příští rok si přejeme kromě nažehlovacích triček i pršipláště!

(a pro pány taky něco)

nejlepší letošní komiks z dílny Gál & Měsíc

neděle 18. dubna 2010

80 km AFOláskypásky

(V průběhu roku temnou Han(n)ou)

(Hanou hnanou samou samohanou!)

(zní jasné no no no všem formám vzdělávacích forem)

(jen šest dní v roce)

(přerušen je tento půst)

(jen šest dní v roce vidět a vědět trávu růst)

(v uchu mám čerstvý maz)

(olízej mě zas a zas)

(jen šest dní v roce zemský ráj to AFOhled)

(vidět a vědět yea yea yea)

© text: JJ Czekhov foto: Jana Ganev

MAKE SOME NOISE!!!

svébytný (battle) report ze čtvrtečního koncertu kapely All sounds allowed

sobota 17. dubna 2010

Bůvolíček

Na úterní slavnostní zahájení přijel červený buvol, nafukovací hračka z dílny Libuše Niklové, který putuje po Český republice a fotí se.

Gejšu mu dělala DžouDžou

nafoukla ho

celou dobu byla velice příjemnou společnicí

tady je s nějakou holkou

Ondřej Havlík mu zapěl

každý si chtěl šáhnout

a tady už je zase uložený v český Vuittonce

pátek 16. dubna 2010

Už jste byli na Neocube?

Robert nás má rád

Před chvíli přišel Kristýně, vedoucí festivalového guestu, tehle mail od samotného lorda Roberta. A není to fake!

Dear Kristyna,

This is just a short note to thank you for the wonderful hospitality during my very brief time in Olomouc. I really enjoyed my stay and greatly appreciated the care and real kindness you all gave me. I was deeply impressed with how well you organised the event and with the really impressive team of people around you. I do hope you will be good enough to give them my personal thanks.

I am sure the Festival was a great success - it seemed to me you had all the right elements there - and I hope that at some time I may be able to visit Olomouc again.

My very warm wishes

Robert

My ti Roberte taky děkujeme za příjemný mail a za odměnu ti posíláme gynekologický vtip od Jakuba z kapely Fake Tapes.

AFO Google maps

Pro AFO vytvořila tvůrčí skupina Sarah & Google maps

AFO happens

Hovno vidět & Hovno vědět!

Soukromej vesmír

Místo: U-klub, čas: středa, 14. dubna, cca jedenáct hodin večer. Prostorem cloumá pochmurná atmosféra, podiu dominuje česko-slovenský band rara avis. Introvertní set, co definuje snovost. Jsou tam čtyři bílé vrány, které jsou uzavřené sami do sebe, přitom se z nich dere zvláštní energie. Hrají jakoby sami pro sebe, stejně vás ale fackuje agresivita, štiplavost a říznost. Vytvářejí kolem sebe neobvyklou atmosféru, která s přehledem pohlcuje ty, kdo projevují vnímavost a zájem. Najednou byste je chtěli mít u sebe v obýváků. Sedět v pohodlném křesle, dopíjet poslední bílé a nechat je ozařovat projektorem, co do pozadí hází němé filmy, nejlépe horory. Anebo něco od Hitchcocka. Jenže nemůžete, nemáte na ně. Aspoň na chvíli jste stejně uzavření, stejně jako oni jste vzácný kousek, na který se nešahá, na který se jen dívá.

Set je u konce, band se stahuje do šatny, kde je prostor ke kladení otázek, prostor k rozhovoru. Přesouváme se do dalšího soukromého vesmíru. Účastníky tripu jsou všichni členové, slova se především ujímají frontman Daniel a baskytarista Lukáš.

BONDOVA HOLKA

Teď máte za sebou historicky první set v Olomouci, ale jak se vám vůbec nedávno hrálo před Subways? (rara avis předskakovala britským kytarovým panchartům The Subways 29. března v Lucerna Music Baru)

Lukáš: No výborně, abych pravdu řekl, ani jsme nečekali, že nás lidi tak vezmou, přeci jenom je to trochu jiný styl hudby a my fakt nevěděli, co od toho máme čekat. Ale dopadlo to výborně.

Dan: Byli jsme tam jako alternativa, čekal jsem, že jako předkapela lidi buď potěšíme nebo po nás rovnou začnou házet plechovky s pivem. Ta druhá varianta se naštěstí nevyplnila, dokonce za námi přišlo pár lidí, co říkalo, že jsme byli lepší než oni.

Ok, a teď teda totální klišé, ať to máme za sebou - jak jste se dali dohromady?

Dan: rara avis je prapůvodně slovenská kapela z Bratislavy, nynější sestava se vytvořila v Praze.

Lukáš: Dan je vlastně jediný člen z té původní zakládající sestavy, my jsme se spolu tak nějak našli, začali pracovat na albu, no a nakonec se k nám připojili ještě tady kluci (Lukáš ukazuje vedle na kolegy, na roztrhaným gauči se válí ještě kytarista Tomáš a bubeník Ondra).

Dan: Chtěli jsme se hned na začátku prezentovat už hotovou nahrávkou, následně si odehrát koncerty a tak podobně, zkrátka jsme chtěli jít přirozenou cestou. Takže jsme šli do toho a ve chvíli, kdy jsme si s Lukášem uvědomili, že máme materiál, ze kterým si můžeme stát, šli jsme s ním ven.

Kdo přišel s názvem?

Lukáš: pochází z jedné básničky od nepříliš známé americké spisovatelky Annie Rose Bond. Dan ji kdysi četl, líbila se mu, tak ji použil.

Znamená to tedy bílá vrána, že?

(autor se zároveň omlouvá čtenářům, neboť v prvním čísle AFOhledu psal, že jde o „bílou sovu“. Trapas, takže sorry)

Lukáš: Jednak to znamená bílá vrána, jednak něco vzácného, cenného a neobyčejného.

Jsou nějaké kapely, které vás ovlivnili během nahrávání debutu? Nějaká zásadní jména?

Lukáš: Možná to zní divně, ale my neděláme to, že něco děsně posloucháme a pak se sluchátkama v uších vejdeme do zkušebny.

Dan: Všichni navíc posloucháme dost odlišné kapely, vlastně dost odlišnou hudbu než tu, co sami tvoříme. Z mého pohledu je naše muzika možná víc extrovertnější než to, co sami posloucháme.

VNÍMEJ!

Dane, zejména ty jsi během živého projevu dost expresivní, užíváš si to, co hraješ nebo to je…

Dan: Myslíš jako, jestli máme nacvičenou nějakou choreografii?

Takhle to nemyslím, ale přijde mi, že živé provedení vašich songů samo o sobě vyžaduje určitou míru expresivity. Nemluvím ale o plánované teatrálnosti, mluvím o procítění té hudby. Tvoje kroucení a vůbec celý projev mi sem tam připomněl kusy, co předvádí třeba Thom Yorke.

Dan: Tak to je docela poklona, ale asi máš pravdu, ta hudba je prostě taková, asi to skutečně vyžaduje. Důležitou roli hraje taky fakt, že každý koncert je jiný, pokaždé je jiná atmosféra a podle toho se řídíš, záleží na tobě, jak to v danou chvíli vnímáš.

Bylo docela zvláštní sledovat, jak z vás během koncertu šla potemnělá melancholie, která se zároveň prolínala s energií, co se následně opírala do těch lidí pod pódiem.

Lukáš: No teď si to asi vystihl, v podstatě si to řekl za nás, budeme rádi, když to bude fungovat přesně tímhle způsobem.

Dan: Od nahrání té desky uplynula nějaká doba a mně už vlastně s postupem času přijde, že je vlastně docela veselá (smích). Jsem docela zvědavý, jak bude vypadat ta druhá…

PSYCHO & SKINNY JEANS

Dane, ty jsi ostatně autorem textů, kde bereš inspiraci, z čeho čerpáš, když píšeš?

Dan: Inspirace je asi život, často mě asi něco inspirovalo, když jsem byl mladší, ale momentálně jsem ve fázi, kdy čerpám z vlastního života, z vlastních prožitků a zkušeností. Spojují se mi slova, dávám si do kupy věty, nějakým způsobem se mi to zažívá a ve finále to přejde v té hudební formě na desku a pak i na pódia.

V songu Kinds Of Persons je slyšet nějaký voice-over, to je z nějakého filmu? Je takových skrytých parádiček na desce víc?

Dan: Jojo, když si koupíš cédéčko, tak v bookletu najdeš, že to je konkrétně z Hitchcockova Psycha. Další inspiraci filmem ale nenajdeš, tohle je jediné.

Chlapci, poslední otázka. Co pro vás v hudbě znamená móda?

Lukáš: Hodně asi ne, ale občas to vůbec není špatný řešit.

Dan: Myslím, že je to spíš o tom, že si jednoduše oblečeš to, co máš rád. Když se na nás podíváš, tak každý z nás vypadá úplně jinak.

Lukáš: To jo, jsme takový pestrý (smích)

Kay ze Sunshine řekl jednou krásnou větu, že „muzika je móda a móda je muzika“. Kluci, co přivedou svoje fanoušky k nošení skinny jeans i během totálního vedra. Nepokoušíte se teda prodat svoji muziku i skrze vizáž, jdete čistě po nasazení, nestojíte o stylizaci?

Ondra (poprvé se projevuje bubeník): Pro mě to třeba neznamená vůbec nic.

Lukáš: Pravda, že když přece jenom něco prezentuješ lidem, tak chceš, aby to holt vypadalo dobře. Ale v růžovejch outfitech asi ven nevylezeme.

Dan: Já mám taky skinny jeans? (frontman se sklání a ohmatává si nohu)

Ondřej Čížek

čtvrtek 15. dubna 2010

To video nevyžaduje naše další komentáře

Metal...né... Metal on Metal!

Mnozí z vás si jistě pamatují ten opojný pocit ze základní školy, když se v odpoledkové apatii dotkl hrot kružítka dřevotřískové lavice. Nemálo z Vás si jistě pamatuje ten nádherný zvuk, který vyvolal kámen vržený na plechovou chatku vesnického somráka. Většina z Vás jistě zažilo i ten slastný okamžik, kdy příklepová vrtačka vnikne do cihlové zdi a nazrzlý prach se snese na vyprané prostěradlo a pletené ponožky na doma. Hodně z Vás si s potěšením zapíchla stanový kolík do čerstvě probuzeného mechu na prvním jarním trampu. Dost z Vás si nepamatuje cestu domů, při které si rozdírali syntetické vlákno sourozencovy šusťákovky o sousedovic plot. Málokdo z Vás si někdy něco takového nahrál. Hrstka z Vás si tu nahrávku pustila. Nikoho z Vás nenapadlo přenést ten humbuk na pódium. Einsturzende Neubauten do toho šli, pár dalších to taky bavilo a dnes od 22:00 v klubu 15 Minut uvidíte a budete vědět, že v Polsku se nad sebou grázlové s kružítkem taky zamysleli…All Sounds Allowed!

Kryštof Pohl

Týmovka

Samozřejmě, že jsem kdysi sledovala seriál Byl jednou jeden život, ale v podstatě mě více zajímaly filmy o počátcích kinematografie, při nichž jsem začala objevovat, jakým způsobem věda pomohla ke vzniku filmové historie, jak velký podíl na tom měli vědci.

Můj pozdější odborný zájem o populárně-vědecký film vyplynul z toho, že jsem měla zkrátka pocit, že se u nás takovýto typ filmu teoreticky příliš nezkoumá. Nevědělo se o jeho vzniku, o jeho historii v Československu, nevědělo se, jací režiséři se jím zabývali a jakým způsobem byly tyto snímky institucionálně zaštítěny, zda stát měl vůbec chuť takovou věc podporovat.

Pokud jde o charakter českého populárně-vědeckého filmu v minulosti, závisí na historickém kontextu. Tím mám na mysli, v jaké době dané filmy vznikaly, zda je nesvazovala ideologie. Třeba v 50. letech některé vědecké disciplíny mocenskému diskurzu posluhovaly, stát dotoval natáčení řady instruktážních či náborových snímků, řada z nich popularizovala určité profese.

Proč se zabývat populárně-vědeckým filmem? Určitě kvůli významu, jaký má pro společnost ve smyslu jeho silného vzdělávacího potenciálu. Je také zajímavé sledovat, jak se tento žánr vyvíjí historicky a stylově, jaká nová témata jsou zpracovávána a tak podobně.

Pro mě je důležité především silné téma, které má nějaký společensko-kulturní přesah, zároveň však nejde pouze a jedině o něj. Líbí se mi dokumenty využívající co nejvíce možností, které dokumentární druh nabízí, ať už to jsou rozhovory či archivní záběry nebo i animace. Důležitá je podle mě nejenom informace, ale i způsob, jakým ji tvůrci prezentují. Mnohdy přitom ani nejsou důležití samotní režiséři, jako spíše celé týmy. Obdivuji například práci BBC, jejich dokumenty jsou zábavné, ale zároveň podávají poměrně značnou sumu často ne právě jednoduše sdělitelných informací.

Lucie Česálková, zaznamenal Ondřej Čížek

FAKE TAPES

Průtrž mračen, středa večer, U-klub, backstage, gauče, bizzar plakáty, litry coly i i-pody.
A u toho všeho Bloggerská frakce AFOhledu. Ladies & Gentlemen let us present Adam & Adam a Jakub & Jakub. Dvěma slovy FAKE TAPES!

Sarah: Co si myslíte o hudební dramaturgii festivalu a proč si myslíte, že jste byli vybráni?

Jakub1: Já o tom nic nevím, ale abych se připravil na dnešní koncert, tak jsem jedl celej tejden olomoucký tvarůžky. Smažil jsem je na pánvi.

Adam1: Tak já teda odpovím. Dnešní večer má dost zajímavý složení. Kapela No Distance Paradise je mladá nadějná kapela jako my, ale oni jsou ještě mladší. Viděli jsme je v Praze tak před rokem a teď to bylo o dost lepší, hrozně se zlepšili. A kapela Rara Avis jsou takoví naši kamarádi-rivalové. Navzájem si ze sebe děláme prdel, ale vlastně se máme rádi.

No a proč jsme byli my pozvaní, to moc jakoby ani nevím. Možná díky Markovi, našemu kamarádovi z kapely Dorian Gray's Prostitutes. Teď se jmenujou Princess harajuku x něco.

Jakub1: X Harajuku Princess

Adam1: Sorry Máro, jen je to hrozně složitý si to zapamatovat. Mára nás má rád.

Adam2: My jeho taky.

Adam1: Tak ten nás pozval a my jsme rádi. Určitě tady máme nějaký fanoušky, protože jsme tady v Olomouci hráli už čtyřikrát.

Fotografka Jana (šeptem): Dvakrát.

(Adam1)

Sarah: znáte kapelu Masterpiece?

Jakub1: Vím, že Masterpice je album od Metallicy

Sarah: Je to kapela, která tady vystupuje v rámci pátečního doprovodnýho programu s Please The Trees

Adam1: Tak to si kluci docela věřej... Please The Trees známe. Kapela Please The Trees jsou masterpiece. Please The Trees a Masterpice. Tak to jsou tam kvůli tomu, že se to rýmuje, ne?

(True Pure Norwegian black metal Dark Funeral & Adam2)

Kryštof: Co si myslíte o tom, jak se Roads propagujou?

Adam1: Ano, k tomu mám co říct. Já totiž žiju v Praze celej život a mám tam spoustu kamarádů a známejch. První věc, kterou jsem kdy slyšel o Roads bylo, že psali, kam mohli. Rádi poskytujou veselý rozhovory. Chtělo by to, aby míň lezli do zadků.

Kryštof: Tak vy se asi taky nevyhýbáte protekci...

Adam1: No jo, ale je přirozená! Když nám někdo něco nabídne, tak to vezmeme, ale nepíšeme nikomu maily a neprosíme, aby nás vzali tam a tam. Samozřejmě, že když mám kámoše, se kterým sedím na drinku a vím, že dělá fesťák, tak mu klidně řeknu: Hele, my Vám tam zahrajme, a bude to fér. To není protekce, tak to prostě chodí. A nejenom u nás, ale úplně všude. Kdybychom toho nevyužívali, tak by jsme byli úplný debilové.

A můžu se zeptat já? Proč ses ptal na Roads?

Kryštof: Já jsem právě slyšel o tý kauze, jak rozesílají maily, a jak všude vidíš nálepky se skákavýma beatlesáckýma klukama. Jste kapela podobnýho ražení, i když nejste tak veselý, tak mě to zajímalo...

Sarah: Co si představíte pod zkratkou A-F-O?

Adam2: Mimozemšťany.

Adam1: Já když jsem psal, že hrajeme na AFO festivalu, tak jsem omylem napsal UFO. Pak jsem to přepsal, ale kdyby to mělo být A-F-O, tak je to třeba Anomorfní finduskebulární oditukulum.

Sarah: Víte, kdo je to lord Robert Winston?

Adam1: Kdyby tohle byla hra na asociace, tak by to byl lord Voldemort.

Jakub2: Mně to připomíná jméno nějakýho americkýho prezidenta.

Adam1: V Americe nejsou lordi vole.

Adam2: Možná postavička ze South Parku.

Jakub1: Nebo značka cigaret.

Jakub2: Winston Smith, to mi připomíná tu slavnou knihu...

Sarah: Já teda prozradím, že je to hlavní host festivalu, vědec, významný gynekolog a dokonce sedí i ve sněmovně lordů.

Adam1: Já kdybych byl žena, tak bych chtěl potkat lorda gynekologa. Pane lorde, vážíme si Vaší práce na našich ženách!

Sarah: Víte co, nebo kdo jsou to fraktály?

Adam1: Fraktál je zlomenina...počkat!

Adam2: To je spíš fraktura, ne?

(zleva: Jakub2, Adam1, Adam2, Jakub1)

Sarah: A teď poslední otázka. Slogan našeho festivalu je vidět a vědět. A já se ptám, co vidět a co vědět?

Adam1: To je hodně filozofický. Někdo vidí, co chce, ale člověk by měl vědět... třeba co jí. Protože co jí, to je. Měl by vědět, co říká, což já často nevím.

Jakub2: Člověk by měl vědět co jí, člověk by měl vědět, co je kolem něj, člověk by měl vědět, proč žije. A taky vidět ten svět a život, kterej žije, tak jak ho chce vidět.

Adam2: Já bych tu otázku ještě prodloužil - co vidět, co vědět a co slyšet. Musíte vidět, musíte vědět a musíte slyšet Fake Tapes. A to jsme my!

(smích)

A pak geometrická řada FAKE vtipů. Vtipů krátkých. Vtipů milých. Vtipů méně vtipných. Vtipů provařených. Fakt vtipných vtipů. Vtipů méně vkusných. Každopádně nyní máme celý archiv vtipů k téměř každému tématu AFO. IN THIS BLOG SOON....

Hleďte

"Chtěl bych, aby to lidi brali vážně." Jan Gál

středa 14. dubna 2010

Svět revolty

Nesmrtelné autority hoďte za hlavu, ke slovu se derou "obyčejní" lidé. Politolog a historik Howard Zinn ve své vzývané knize People´s History of the United States zaznamenává historii USA skrze činy občanů. V krajních situacích se nemohli spolehnout pouze na své vůdce, a cestu k vytoužené demokracii tak museli absolvovat především oni sami. Ze Zinnova bestselleru nabírá inspiraci dokument Hlas lidu v režii Chrise Moora nasazený v bloku Chvála anarchie.

Na notoricky známé státníky se tu nahlíží s respektem, za zásadní charaktery jsou ale považováni právě jednotlivci z řad pracující třídy. Jejich názory divákům zprostředkovávají osobnosti z hollywoodských stájí. Stojí na pódiích ve vyprodaných sálech v Bostonu či Kalifornii, předčítají z dopisů či projevů jednotlivých aktivistů, aspoň na moment se vyžívají do jejich role.

Buřičství a nespokojenost cloumá i s dalším dokumentem, tentokrát portrétem Emmy Goldman. Režisérka Mel Bucklin sonduje do života ruské imigrantky, která se stala zásadním leaderem americké anarchie. Prosazovala ji jako zbrusu nový sociální řád založený na demokracii, opovrhovala xenofobií, ruku si nikdy nepodala s šovinisty ani zapálenými militaristy.

Anarchie se pojí také s tématem Squat The World. Dokumenty Squat Wars a 69 zachycují proces, jakým squatterské skupiny procházejí po celé Evropě. Obydlí zchátralý dům, o který majitel nejeví sebemenší zájem, snaží se jej opravit, pořádají zde kulturní akce pro veřejnost. Tvůrci obou zmíněných snímků za squattery stojí, podporují je, což bude po obeznámení se s touto problematikou dělat nejspíš i řada z vás. "Díky za každého dalšího squattera: jeho občanství bývá vážnější než jeho vlastnictví - a to je vzácné," napsal novinář a politik Matěj Stropnický. On sám se ostatně k tématu squattingu vyjádří během páteční panelové diskuze.

Ondřej Čížek