středa 14. dubna 2010

Svět revolty

Nesmrtelné autority hoďte za hlavu, ke slovu se derou "obyčejní" lidé. Politolog a historik Howard Zinn ve své vzývané knize People´s History of the United States zaznamenává historii USA skrze činy občanů. V krajních situacích se nemohli spolehnout pouze na své vůdce, a cestu k vytoužené demokracii tak museli absolvovat především oni sami. Ze Zinnova bestselleru nabírá inspiraci dokument Hlas lidu v režii Chrise Moora nasazený v bloku Chvála anarchie.

Na notoricky známé státníky se tu nahlíží s respektem, za zásadní charaktery jsou ale považováni právě jednotlivci z řad pracující třídy. Jejich názory divákům zprostředkovávají osobnosti z hollywoodských stájí. Stojí na pódiích ve vyprodaných sálech v Bostonu či Kalifornii, předčítají z dopisů či projevů jednotlivých aktivistů, aspoň na moment se vyžívají do jejich role.

Buřičství a nespokojenost cloumá i s dalším dokumentem, tentokrát portrétem Emmy Goldman. Režisérka Mel Bucklin sonduje do života ruské imigrantky, která se stala zásadním leaderem americké anarchie. Prosazovala ji jako zbrusu nový sociální řád založený na demokracii, opovrhovala xenofobií, ruku si nikdy nepodala s šovinisty ani zapálenými militaristy.

Anarchie se pojí také s tématem Squat The World. Dokumenty Squat Wars a 69 zachycují proces, jakým squatterské skupiny procházejí po celé Evropě. Obydlí zchátralý dům, o který majitel nejeví sebemenší zájem, snaží se jej opravit, pořádají zde kulturní akce pro veřejnost. Tvůrci obou zmíněných snímků za squattery stojí, podporují je, což bude po obeznámení se s touto problematikou dělat nejspíš i řada z vás. "Díky za každého dalšího squattera: jeho občanství bývá vážnější než jeho vlastnictví - a to je vzácné," napsal novinář a politik Matěj Stropnický. On sám se ostatně k tématu squattingu vyjádří během páteční panelové diskuze.

Ondřej Čížek

Žádné komentáře:

Okomentovat