čtvrtek 15. dubna 2010

To video nevyžaduje naše další komentáře

Metal...né... Metal on Metal!

Mnozí z vás si jistě pamatují ten opojný pocit ze základní školy, když se v odpoledkové apatii dotkl hrot kružítka dřevotřískové lavice. Nemálo z Vás si jistě pamatuje ten nádherný zvuk, který vyvolal kámen vržený na plechovou chatku vesnického somráka. Většina z Vás jistě zažilo i ten slastný okamžik, kdy příklepová vrtačka vnikne do cihlové zdi a nazrzlý prach se snese na vyprané prostěradlo a pletené ponožky na doma. Hodně z Vás si s potěšením zapíchla stanový kolík do čerstvě probuzeného mechu na prvním jarním trampu. Dost z Vás si nepamatuje cestu domů, při které si rozdírali syntetické vlákno sourozencovy šusťákovky o sousedovic plot. Málokdo z Vás si někdy něco takového nahrál. Hrstka z Vás si tu nahrávku pustila. Nikoho z Vás nenapadlo přenést ten humbuk na pódium. Einsturzende Neubauten do toho šli, pár dalších to taky bavilo a dnes od 22:00 v klubu 15 Minut uvidíte a budete vědět, že v Polsku se nad sebou grázlové s kružítkem taky zamysleli…All Sounds Allowed!


Kryštof Pohl

Týmovka

Samozřejmě, že jsem kdysi sledovala seriál Byl jednou jeden život, ale v podstatě mě více zajímaly filmy o počátcích kinematografie, při nichž jsem začala objevovat, jakým způsobem věda pomohla ke vzniku filmové historie, jak velký podíl na tom měli vědci.

Můj pozdější odborný zájem o populárně-vědecký film vyplynul z toho, že jsem měla zkrátka pocit, že se u nás takovýto typ filmu teoreticky příliš nezkoumá. Nevědělo se o jeho vzniku, o jeho historii v Československu, nevědělo se, jací režiséři se jím zabývali a jakým způsobem byly tyto snímky institucionálně zaštítěny, zda stát měl vůbec chuť takovou věc podporovat.

Pokud jde o charakter českého populárně-vědeckého filmu v minulosti, závisí na historickém kontextu. Tím mám na mysli, v jaké době dané filmy vznikaly, zda je nesvazovala ideologie. Třeba v 50. letech některé vědecké disciplíny mocenskému diskurzu posluhovaly, stát dotoval natáčení řady instruktážních či náborových snímků, řada z nich popularizovala určité profese.

Proč se zabývat populárně-vědeckým filmem? Určitě kvůli významu, jaký má pro společnost ve smyslu jeho silného vzdělávacího potenciálu. Je také zajímavé sledovat, jak se tento žánr vyvíjí historicky a stylově, jaká nová témata jsou zpracovávána a tak podobně.

Pro mě je důležité především silné téma, které má nějaký společensko-kulturní přesah, zároveň však nejde pouze a jedině o něj. Líbí se mi dokumenty využívající co nejvíce možností, které dokumentární druh nabízí, ať už to jsou rozhovory či archivní záběry nebo i animace. Důležitá je podle mě nejenom informace, ale i způsob, jakým ji tvůrci prezentují. Mnohdy přitom ani nejsou důležití samotní režiséři, jako spíše celé týmy. Obdivuji například práci BBC, jejich dokumenty jsou zábavné, ale zároveň podávají poměrně značnou sumu často ne právě jednoduše sdělitelných informací.


Lucie Česálková, zaznamenal Ondřej Čížek

FAKE TAPES

Průtrž mračen, středa večer, U-klub, backstage, gauče, bizzar plakáty, litry coly i i-pody.
A u toho všeho Bloggerská frakce AFOhledu. Ladies & Gentlemen let us present Adam & Adam a Jakub & Jakub. Dvěma slovy FAKE TAPES!


Sarah: Co si myslíte o hudební dramaturgii festivalu a proč si myslíte, že jste byli vybráni?

Jakub1: Já o tom nic nevím, ale abych se připravil na dnešní koncert, tak jsem jedl celej tejden olomoucký tvarůžky. Smažil jsem je na pánvi.

Adam1: Tak já teda odpovím. Dnešní večer má dost zajímavý složení. Kapela No Distance Paradise je mladá nadějná kapela jako my, ale oni jsou ještě mladší. Viděli jsme je v Praze tak před rokem a teď to bylo o dost lepší, hrozně se zlepšili. A kapela Rara Avis jsou takoví naši kamarádi-rivalové. Navzájem si ze sebe děláme prdel, ale vlastně se máme rádi.
No a proč jsme byli my pozvaní, to moc jakoby ani nevím. Možná díky Markovi, našemu kamarádovi z kapely Dorian Gray's Prostitutes. Teď se jmenujou Princess harajuku x něco.

Jakub1: X Harajuku Princess

Adam1: Sorry Máro, jen je to hrozně složitý si to zapamatovat. Mára nás má rád.

Adam2: My jeho taky.

Adam1: Tak ten nás pozval a my jsme rádi. Určitě tady máme nějaký fanoušky, protože jsme tady v Olomouci hráli už čtyřikrát.

Fotografka Jana (šeptem): Dvakrát.

(Adam1)

Sarah: znáte kapelu Masterpiece?

Jakub1: Vím, že Masterpice je album od Metallicy


Sarah: Je to kapela, která tady vystupuje v rámci pátečního doprovodnýho programu s Please The Trees

Adam1: Tak to si kluci docela věřej... Please The Trees známe. Kapela Please The Trees jsou masterpiece. Please The Trees a Masterpice. Tak to jsou tam kvůli tomu, že se to rýmuje, ne?

(True Pure Norwegian black metal Dark Funeral & Adam2)

Kryštof: Co si myslíte o tom, jak se Roads propagujou?

Adam1: Ano, k tomu mám co říct. Já totiž žiju v Praze celej život a mám tam spoustu kamarádů a známejch. První věc, kterou jsem kdy slyšel o Roads bylo, že psali, kam mohli. Rádi poskytujou veselý rozhovory. Chtělo by to, aby míň lezli do zadků.

Kryštof: Tak vy se asi taky nevyhýbáte protekci...

Adam1: No jo, ale je přirozená! Když nám někdo něco nabídne, tak to vezmeme, ale nepíšeme nikomu maily a neprosíme, aby nás vzali tam a tam. Samozřejmě, že když mám kámoše, se kterým sedím na drinku a vím, že dělá fesťák, tak mu klidně řeknu: Hele, my Vám tam zahrajme, a bude to fér. To není protekce, tak to prostě chodí. A nejenom u nás, ale úplně všude. Kdybychom toho nevyužívali, tak by jsme byli úplný debilové.


A můžu se zeptat já? Proč ses ptal na Roads?

Kryštof: Já jsem právě slyšel o tý kauze, jak rozesílají maily, a jak všude vidíš nálepky se skákavýma beatlesáckýma klukama. Jste kapela podobnýho ražení, i když nejste tak veselý, tak mě to zajímalo...

Sarah: Co si představíte pod zkratkou A-F-O?

Adam2: Mimozemšťany.

Adam1: Já když jsem psal, že hrajeme na AFO festivalu, tak jsem omylem napsal UFO. Pak jsem to přepsal, ale kdyby to mělo být A-F-O, tak je to třeba Anomorfní finduskebulární oditukulum.

Sarah: Víte, kdo je to lord Robert Winston?

Adam1: Kdyby tohle byla hra na asociace, tak by to byl lord Voldemort.

Jakub2: Mně to připomíná jméno nějakýho americkýho prezidenta.

Adam1: V Americe nejsou lordi vole.

Adam2: Možná postavička ze South Parku.

Jakub1: Nebo značka cigaret.

Jakub2: Winston Smith, to mi připomíná tu slavnou knihu...

Sarah: Já teda prozradím, že je to hlavní host festivalu, vědec, významný gynekolog a dokonce sedí i ve sněmovně lordů.

Adam1: Já kdybych byl žena, tak bych chtěl potkat lorda gynekologa. Pane lorde, vážíme si Vaší práce na našich ženách!


Sarah: Víte co, nebo kdo jsou to fraktály?

Adam1: Fraktál je zlomenina...počkat!

Adam2: To je spíš fraktura, ne?

(zleva: Jakub2, Adam1, Adam2, Jakub1)

Sarah: A teď poslední otázka. Slogan našeho festivalu je vidět a vědět. A já se ptám, co vidět a co vědět?

Adam1: To je hodně filozofický. Někdo vidí, co chce, ale člověk by měl vědět... třeba co jí. Protože co jí, to je. Měl by vědět, co říká, což já často nevím.

Jakub2: Člověk by měl vědět co jí, člověk by měl vědět, co je kolem něj, člověk by měl vědět, proč žije. A taky vidět ten svět a život, kterej žije, tak jak ho chce vidět.

Adam2: Já bych tu otázku ještě prodloužil - co vidět, co vědět a co slyšet. Musíte vidět, musíte vědět a musíte slyšet Fake Tapes. A to jsme my!

(smích)


A pak geometrická řada FAKE vtipů. Vtipů krátkých. Vtipů milých. Vtipů méně vtipných. Vtipů provařených. Fakt vtipných vtipů. Vtipů méně vkusných. Každopádně nyní máme celý archiv vtipů k téměř každému tématu AFO. IN THIS BLOG SOON....
© fotoJanphotsa Ganev

Hleďte

"Chtěl bych, aby to lidi brali vážně." Jan Gál